Kolikrát jste už dneska na internetu a v médiích slyšeli a zahlédli: „Ke štěstí se nejdřív musíte naučit mít rádi sami sebe…“ nebo „Pokud chceš najít lásku, někoho, kdo by tě miloval, musíš nejdřív milovat sám sebe.“ Tyhle a podobné citáty a moudra kolují po světě a internetech v ohromném množství. Hrozná klišé, říkáte si. Ale mít rád sebe sama je důležité. Jakmile jste sami se sebou spokojení, máte se rádi, všechno je jednodušší. Co ale není jednoduché, je to, jak tohoto stavu spokojenosti dosáhnout. O tom už nikdo moudra nemá.
Spousta lidí hledá sama sebe a trápí je problémy se sebevědomím, přestože to na nich na první pohled nepoznáte. Já sama jsem zářným příkladem. Vždycky jsem se měla dobře, celkem se mi dařilo, lidí mě měli a mají rádi, ale dlouho dobu jsem trpěla intenzivními pocity nejistoty o sobě samé. Nenáviděla jsem se, jak vypadám, co dělám, co umím a co neumím, jaký jsem lidský selhání. Tyhle pocity byly občas horší a silnější, pak je zase vystřídalo mírnější, optimističtější období. Nicméně za poslední rok a půl se to veselejší období začalo prodlužovat, sílit a postupně ta období velkých pochyb vytlačilo skoro úplně.
Tím nechci říct, že stále sem tam nemívám den blbec, kdy si připadám strašně nemožná nebo ošklivá nebo všechno dohromady. Každý o sobě občas pochybuje, a to je dobře. Pochyby a snaha se zlepšit nás v životě posouvá kupředu. Pochyby a sebenenávist však nesmí naše životy paralyzovat úplně. Proto tady nabízím pár rad a tipů, které pomohly mně vybudovat si zdravý a dobrý vztah k sobě samé. Najít tu správnou míru sebelásky (a sebevědomí).
Chvalte se a berte věci s nadhledem
Pochvalte se. Pochvalte a se za něco, co se vám v poslední době povedlo, ať už to bylo uvaření dobrého jídla nebo to, že jste ráno vůbec vstali. Chvalte se i za to, jak vypadáte, jak vám to ten den sluší a jak dobře jste zvládli interakce s ostatními lidmi ten den. Jak řekl sám Cimrman: „Nepochválím-li se sám, nikdo jiný to za mě neudělá.“
Klíčové je taky brát věci s nadhledem a trochou toho humoru. Když nejde o život, tak jde o… vůbec nic. V současné situaci je to sakra náročné udržet si trochu optimismu, natož se učit ho hledat, ale není to nemožné. Pokud je vám opravdu ouvej, zkuste si najít více času na to, co vás baví a co vám vždy zvedne náladu – ať už je to sledování videí koťátek na internetu, volání s přáteli a rodinou, vyrábění věcí, hraní na nástroj nebo sex. Dopřejte si trochu toho, co děláte rádi a co vás opravdu těší. A bez výčitek.
Hýbejte se
Sportujte a hýbejte se, jakkoli to je jen možné. Je jedno jestli budete chodit do posilovny, začnete běhat, tančit, chodit na dlouhé procházky nebo dělat jógu. Pohyb je prostě přirozený a tělo ho potřebuje. I když si připadáte líní a občas je těžké se donutit k nějaké aktivitě, to vím sama moc dobře, pravidelný pohyb má téměř zázračný vliv na lidskou psychiku. Jedna z mála věcí, co mi hodně pomohla si vybudovat lepší sebevědomí a lepší sebepřijetí, byl právě ten fakt, že jsem začala pravidelně cvičit. Když jsem viděla ten pokrok, co dělám, že se zlepšuji, že uzvednu těžší závaží, že jsem rychlejší a mám obecně větší fyzičku, to všechno mi zvedalo a zvedá sebevědomí až do nebes.
Meditujte
Nechci znít jako nějaký velký ezo guru, ale občas je fajn se zastavit a popřemýšlet si nad tím, co všechno máte, co mít můžete a co mít už nechcete. Uvědomit si sebe sama v přítomnosti. Meditovat není vůbec složité. Stačí na chvíli zavřít oči, soustředit se na dech a nechat plynout myšlenky. Meditací může být i jen krátké zastavení a rozjímání, zírání z okna nebo do prázdna či poslouchání oblíbené hudby a přemýšlení o čemkoli, co vám zrovna přijde na mysl. Sama nemedituji tak často, jak bych chtěla, ale medituji dostatečně na to, abych odbourala část stresu z každodenního života. Krátká meditace mi kolikrát pomůže zbavit se i stresu z toho, že se zrovna ten den necítím dobře ve své kůži.
Nečekejte pochvaly a zbavte se touhy po uznání
Jedna ze zásadních věcí je nelpět tolik na tom, co si o vás myslí ostatní. Nečekejte a nevyžadujte pochvalu a uznání od kohokoli. Jakmile se tohle naučíte, tak se vám hrozně zjednoduší život. Lidé se zkrátka nechválí a stydí se říkat komplimenty čím dál, tím víc. Proto je důležité, aby ty nejzásadnější komplimenty a ty hezké věci, které vám udělají radost na dušičce, přicházely právě od vás samotných. Je krásné, když vás někdo pochválí, když někdo uzná, že jste se něčem zlepšili nebo že jste se změnili a že vám to teď sluší. Obzvlášť když je to někdo, na kom nám záleží, nicméně žít jenom z toho, že nás někdo chválí, to není ideální a je to takový začarovaný kruh, cesta, která ve finále vede jenom do propasti sebenenávisti a marnosti.
Já jsem typ člověka, co se chce každému zavděčit. Pokud se setkám s odmítnutím (v pracovním nebo soukromém životě) bojuji s nutkáním druhé straně dokázat, o co přišli. Neustále mám potřebu někomu něco dokazovat a čekám na komplimenty, slova uznání, která ale nepřichází (nebo velmi zřídka). Na druhou stranu ani já komplimenty a slovy chvály vůči ostatním neoplývám, a to je něco, na čem chci zapracovat. Chtěla bych být víc bezprostřední ve chválení lidí a nestydět se skládat komplimenty a pochvaly komukoliv kdykoliv.
Víte co? Začnu hned teď. Milí čtenáři, milá čtenářko, díky, že sis udělal/a čas přečíst tenhle článek, potěšilo mě to. Je skvělé, že si ve svém nabitém dni našel/našla chvilku. A navíc ti to dneska hrozně sluší!
Mějte se rádi.
Komentáře
Okomentovat