Labužnice všedního dne

Tenhle článek je výsledkem nezměrné frustrace z mnoha věcí, okolo kterých se teď točí můj osobní vesmír a nenapadlo mě nic lepšího, než to vypsat na několik řádků. Kéž frustrace přejde na vás, čtenáře, a ukáže vám vhled do osobního šílenství před státnicemi.     Život prý začíná s třicítkou, říkali, a k tomu přidali, že to bude bomba. Tak ta moje bomba postupně vybuchuje už něco přes rok a já se stále divím, že to ještě nějak zvládám. Pokusím se teď popsat všechno, co ta moje pomyslná bomba zahrnuje a proč z toho mám dneska mental breakdown.     Začnu vlastně asi od konce. Za pár dnů mám státnice a procházet si otázky každý den po práci mě šíleně ubíjí. Nedokážete si představit, jak informace na 350 stranách dokážou člověka tak otupit, že si přeje vlastní pohřeb místo promoce. Všechno je pak tak nějak zahalené do černé barvy a člověk se nedokáže na nic soustředit. Když k přehlcení informací člověk přidá zdravotní obtíže spojené s průjmovitým onemocněním žlučníku, diabetes II. typu a a